Třetí ročník národního šampionátu v nové a stále oblíbenější disciplíně gravelu se pořádal opět v Hlinsku. Na start se postavil tři naši silní borci Petr Vakoč, Petra Fiala a Michal Kollert. Vakoč se nyní specializuje na tu disciplínu, daří se mu jezdit velké výsledky v zahraničí a byl jedním z hlavních favoritů na titul, který si velice přál. Ostatní dva naši borci stále sbírají zkušenosti, ale byli po fyzické stránce mimořádně dobře připraveni a tak jsme měli zajímavou trojici ve hře.
Velice důležitý byl samotný start závodu a úvodní kilometry, aby si každý závodník vytvořil dobrou pozici před vjezdem úzké terénní stopy a nedošlo k odpojení do nějaké slabší skupiny, což by znamenalo potřebu vynaložit mimořádné úsilí a dojíždění velkých mezer směrem zpět dopředu. Petr Vakoč i Fiala zvládli úvodní sekci výborně a byli v první skupině. Michal bohužel měl problém hned při startu, pozici tak okamžitě ztratil a musel dojíždět ztrátu. „Bohužel start byl pro mě velice komplikovaný a dostal jsem hned do úplně zadních pozic. Nezbylo mi nic jiného než rozjet vyčerpávající stíhací jízdu. Téměř se mi po několika desítkách minut podařilo dostat do boje o přední pozice, ale byl jsem ten moment dost vyčerpaný, přední skupina na rychlém úseku s protivětrem zrychlila a nedokázal jsem se vrátit. Většinu závodu jsem tak jel sám takovou terénní časovku. I když jsem dal jeden ze svých vůbec nejlepších výkonů na 2,5h v závodě, tak to na žádné přední umístění díky okolnostem stejně nestačilo a dojel jsem až na 13. pozici.“ líčí situaci mírně zklamaný Michal, který chtěl určitě bojovat o top 10 a případně pomoci v boji o titul Petrovi.
Velikou smůlu si vybral Petr Fiala. Letos ho v gravel závodech zatím ani jednou nepotkalo štěstí a jinak tomu nebylo bohužel ani na šampionátu v Hlinsku. „Byl jsem téměř na čele závodu, když v ten moment odletěl klacek od zadního kola soupeři, který se mi zasekl do předního kola. Katapultovalo mě to přes řidítka a padnul jsem na hlavu a na bok. Bohužel to znamenalo okamžitý konec v závodě a cestu do nemocnice na šití a ošetření. Jsem velmi zklamaný, protože jsem se cítil skvěle, ale bohužel štěstí se ke mě obrátilo zády…“. Popisuje situaci Petr a my dodáváme, že naštěstí se pád obešel bez větších zranění a Petr může dál trénovat a připravovat se na další závody.
Technické či poziční problémy naštěstí nepotkali Petra Vakoče, který velkou část závodu byl mezi nejlepšími a mohl přemýšlet o tom, jak získá titul šampiona. Měl zde velmi silné soupeře ze řad profíků na bike maratony, zejména Martina Stoška a Karla Hníka. „Neměl jsem úplně svůj den, když se jelo úplně naplno, tak jsem se trošku trápil v těch dorazových vysokých wattech. Vysoké tempo se mi jelo dobře, ale chyběla tam taková ta jiskra, kterou potřebujete pro drtivý nástup, abyste ujeli těm nejsilnějším soupeřům. Martin nám dokázal odjet na jedné louce, byl velmi silný a dojel si tak pro titul sólově. Dnes nebylo v mých silách s tím něco udělat. V závěru byl celkem technický sjezdový trail, kde jsem nestačil v technice na Karla Hníka a tak jsem musel akceptovat, že z toho v cíli byla bronzová medaile.“ Vysvětluje Petr dění mezi třemi nejsilnějšími muži letošního mistráku. Doufali jsme v titul, ale i tak nás medaile z elitního šampionátu velmi potěšila a budeme se s ní rádi chlubit. Děkujeme Petrovi za tento sportovní úspěch a ostatním za bojovnost a nasazení!
